KAPITÁN A - TÝMU MUŽI JAN ROTT

AHOJ HONZO, POPIŠ NÁM TVOJE PŮSOBENÍ U NÁS I JAK SE KLUB ZA TĚCH 10 LET PODLE TVÉHO POHLEDU POSUNUL. 

V klubu jsem od úplného zrodu. Dřív jsme si chodili jen tak zahrát v partě, pak přišla myšlenka založit v Roudnici první klub. Chodil jsem po školách a různých místech po městě s úplně prvními letáčky a sháněl lidi na náš první nábor. V klubu jsem začínal jako puberťák, který chtěl hlavně hrát florbal, mít pohyb a bavit se s partou, ale vlastně mít i ambice a nějaký směr. Za těch deset let, co jsem sbíral zkušenosti a vyrostl jsem i herně, jsem se postupně dostal do role, ve které jsem teď.

Klub se mezitím za těch deset let posunul dopředu – od organizace tréninků, přes práci s mládeží až po celkovou profesionalitu. Dřív jsme byli menší tým s dobrými ambicemi a dnes to má hlavu i patu, i když je hodně co zlepšovat a dělají se někdy v celku zbytečná rozhodnutí, tak dnes tomu spoustu lidí i dost obětuje a je to vidět.

CO PRO TEBE ZNAMENÁ KAPITÁNSKÁ PÁSKA? 

Kapitánská páska pro mě znamená velkou zodpovědnost – v kabině, na hřišti, ale i mimo něj. Není to jen o tom vést tým během zápasu, ale hlavně být oporou v zápase, spojkou mezi hráči a trenérem a jít příkladem. V kabině udržovat morálku, srandu, když je potřeba a nastavit týmový focus.
Jsme malý a mladý klub, není to úplně jako být kapitán v NHL, kde je to úplně něco jiného, ale beru to jako důvěru, které si vážím.

DOSTAL JSI NĚKDY NABÍDKU Z JINÉHO KLUBU? POKUD ANO, DŮVOD PROČ JSI JI NEPŘIJMUL? 

Upřímně – žádnou konkrétní nabídku jsem nikdy nedostal. A i kdyby tehdy přišla, zůstal bych nejspíše tady. V té době jsem ještě neměl takové herní zkušenosti ani ambice, abych přemýšlel o odchodu. Navíc jsem to nikdy necítil tak, že bych měl potřebu odejít. Měl jsem tady svou partu, prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, a chtěl jsem hlavně s týmem něco dokázat, posunout se nahoru v soutěžích a růst společně. To pro mě vždy hrálo největší roli.

U MUŽSKÉ SLOŽKY SE VYSTŘÍDALO PÁR TRENÉRŮ - JIŘÍ ŠULC, MILOŠ ŘEPA, DANIEL KARPÍŠEK A NYNÍ OPĚT JIŘÍ ŠULC, KTERÝ PŮSOBÍ U MUŽŮ CELÉ ROKY. KTERÉ TRÉNINKOVÉ PŮSOBENÍ TOBĚ ČI TÝMU VYHOVOVALO NEJVÍCE A PROČ?

Každý trenér přinesl do týmu něco jiného – různý styl hry, energii, přístup.
Nejvíc mi sedí současné vedení pod Jirkou Šulcem. Znám jeho styl dlouho, jak trénuje, jak vnímá hru a taktiky. Florbalu opravdu rozumí. Rozumíme si i lidsky, a jeho systém hry nám jako týmu sedí. Pod jeho vedením jsme se dostali i do Divize, a to si myslím, že na takový malý tým je velký úspěch. Je to trenér, který umí vyvážit disciplínu i pohodu v kabině, což je pro náš tým strašně důležité.

MŮŽEŠ NÁM PROZRADIT NA CO JSTE SE CELOU TUTO SEZÓNU SOUSTŘEDILI A JAK SE VÁM TO VYVEDLO? 

Momentálně se soustředíme hlavně na odbourání zbytečných chyb a špatných rozhodnutí při hře. V sezoně děláme video rozbory našich zápasů, abychom věděli, kde ty chyby jsou a jak se jich vyvarovat, nebo vymýšlet jiné a lepší rozhodnutí. Dále se soustředíme určitě na fyzičku a kondiční přípravu. Díky mému bratrovi Michalovi, který je velkým pilířem našeho klubu, tak máme takové kruhové cvičení na začátek tréninku, sprinty a testování. Je to velký přínos a jsem za to rád. Jirka zase dělá individuální střelecké tréninky, které jsou potřeba pro větší důslednost do zakončení. Věřím, že, když tenhle přístup vydrží, tak z toho můžeme jedině těžit. Když se podíváme do tabulky, tak to mluví za vše.

CO POVAŽUJEŠ ZA NEJVETŠÍ PROBLÉMY, ČI PŘEKÁŽKY V TÝMU KTERÉ NEJČASTĚJI ŘEŠÍTE? 

Nejčastěji se potýkáme s tím, co trápí většinu amatérských týmů – časová sladěnost.
Každý má práci, školu, další povinnosti, a ne vždy je možnost sejít se v ideální sestavě.

MÁŠ NĚJAKÉHO HERNÍHO PARŤÁKA, BEZ KTERÉHO SI TO UŽ NEUMÍŠ PŘEDSTAVIT? 

Každý má někoho, s kým si na hřišti i mimo něj naprosto sedne. U mě je to jednoznačně Jaroslav Gabriel. I když by Šulcik nesouhlasil, myslím si, že spolu máme největší chemii a víme o sobě. Pravdou ale je, že taky spálíme spoustu tutovek.

OTÁZKA NA ZÁVĚR, CO DĚLÁŠ VE TVÉM VOLNÉM ČASE, CO JE TVÝM KLÍČEM K ODPOČINKU OD VEŠKERÝCH ZÁVAZKŮ A STAROSTÍ? 

Takové klišé, ale nejvíc si odpočinu při sportu – zajdu do fitka, zajdu samozřejmě na florbal, na túru někam do přírody se psem, nebo vypnu hlavu u PS a zahraju si hru.
Zároveň rád trávím čas s přáteli a rodinou.

MY CELÉ MUŽSKÉ SLOŽCE DĚKUJEME ZA REPREZENTACI KLUBU A TOBĚ ZA ROZHOVOR, PŘEJEME MNOHO DALŠÍCH ZÁPASŮ A ZÁŽITKŮ. 

Já děkuju taky. Jsem rád, že můžu být součástí tohohle týmu i celého klubu. Florbal mě pořád baví stejně jako na začátku a věřím, že nás ještě čeká spousta dobrých zápasů, zážitků a společných momentů.
Doufám, že budeme dál jako tým růst a posouvat se, a jsem rád, že u toho můžu být.