200. ZÁPAS
MIKOLÁŠ MALÝ
200.ZÁPAS V KLUBU
Rozhovor s hráčem, který hůl vyměnil za helmu.
Ahoj Mikeši, ke všem těm rolím, které v klubu zastáváš, se ti jako prvnímu hráči povedlo dosáhnout hranice 200 zápasů v našem dresu.
Pamatuješ si svůj první zápas za klub? Jak na něj vzpomínáš?
Pamatuju si ho. Tehdy jsme jeli do Ústí jako parta kluků, která se pár měsíců předtím dala dohromady, a vlastně jsme úplně nevěděli, co od toho čekat. Bylo to celé nové pro všechny v klubu. Vzpomínám na tehdejší tým, jsem rád, že stále sdílím kabinus pár kluky, se kterými to všechno tehdy začalo. Byl to začátek více než desetileté cesty, během které jsme toho společně hodně zažili, a jsem rád, že ta jízda pořád nekončí.
Na dresu nosíš výhradně číslo 2. Proč právě tohle číslo?
Dvojka u mě vlastně začala ještě před florbalem. Pár let jsem hrál baseball za Roudnické Praotce a měl jsem rád New York Yankees a jejich legendu Dereka Jetera, který nosil právě číslo 2. Jakmile jsem si pak mohl jako hráč vybrat vlastní číslo, sáhl jsem právě po dvojce.
Relativně nedávno jsi začal chytat v bráně. Přesto se ti z ní podařilo připravit neuvěřitelných 17 branek svými výhozy. Kde se vzala tahle tvoje dovednost?
Jak už jsem zmínil, několik let jsem hrál baseball. Sice jsem v něm nebyl nějak extra dobrý, ale házení jsem si z něj naštěstí přenesl do florbalu. A jsem rád, že jsem mohl těmi asistencemi pomoct týmu.
Kromě chytání a hraní se navíc ještě věnuješ trénování žen. Máš nějaký trenérský cíl, kterého bys chtěl s ženským týmem dosáhnout?
Můj sen je určitě takový, aby jednou byl tým žen schopný bojovat o tu nejvyšší příčku v lize, kterou hraje. Zároveň ale nechci říkat, že úspěch je jenom medaile nebo první místo. Pro mě bude velký úspěch už to, když se podaří tým v Roudnici udržet a holky budou chtít pokračovat i v dalších letech. Když se k tomu postupně přidají i výsledky, budu jenom rád.
Jako předseda máš zároveň možnost ovlivňovat, kam se bude náš klub v dalších letech ubírat. Jakým směrem bys chtěl klub do budoucna směřovat a čeho bys chtěl během svého působení dosáhnout?
Jestli je něco, co je podle mě potřeba pořád posouvat a zlepšovat, tak je to určitě práce s mládeží a zároveň se snažit přilákat do klubu nové členy. Právě na tom bych chtěl, aby klub do budoucna stavěl. Zároveň jsem ale rád, že na to nejsem sám. Je nás víc, kteří se na chodu klubu podílíme a snažíme se ho posouvat dopředu, a myslím, že právě to je pro další fungování klubu důležité.
Kdybys měl říct jednu věc, která podle tebe dnes klub nejvíc brzdí v dalším rozvoji, co by to bylo?
Určitě je to dostatek trenérů a ještě širší členská základna. Oboje to spolu dost souvisí.
Minulou sezonu se náš odchovanec Honza Racek stal prvním hráčem Roudnice, který nastoupil v extraligovém zápase. Jaký jsi měl pocit, když ses dozvěděl, že náš odchovanec poprvé nastoupil v nejvyšší soutěži?
Když jsem se to dozvěděl pár dní před zápasem, tak jsem z něj měl radost. Bohužel se mi nepovedlo ten zápas vidět přímo v hale, ale stream jsem si nenechal ujít. Když nastoupil, tak jsem byl dojatý. Pořád ho vidím jako toho prcka, kterého jsem měl před lety v přípravce.
Je ještě něco, čeho bys chtěl jako hráč s Roudnicí dosáhnout?
Jestli je něco, co bych si rád splnil, tak je to díky novým pravidlům vstřelený gól jako brankář. To je můj takový osobní cíl do další sezóny. A do budoucna bych chtěl zažít jeden pořádný týmový úspěch.
Vidíš v současném kádru nebo mezi našimi mladšími hráči někoho, kdo má podle tebe podobný potenciál a mohl by ho jednou následovat?
Mezi dětmi se těch opravdových nadějí několik najde. Nechci úplně jmenovat, nepřijde mi to fér vůči ostatním. Nejen před nimi je pořád spousta práce. Každý může dokázat hodně, když bude pracovat sám na sobě. Ovšem hlavní je, aby ten sport pro nikoho nepřestal být primárně zábavou.
Kdybys měl sestavit svou ideální sestavu 5+1 z hráčů, se kterými jsi během své kariéry nastupoval, koho bys vybral?
Jakub Pavlíček
Jirka Šolta, Matěj Slaba
Ondřej Maťko, Jaroslav Jaroš, Ondřej Cvekl
JIŘÍ ŠOLTA
200.ZÁPAS V KLUBU
Rozhovor s jedním z nejlepších obránců v klubu.
V minulé sezoně se ti povedlo odehrát 200. zápas.
Je mezi těmi 200 zápasy jeden, který je pro tebe něčím významný?
Ahoj, hele, určitě bych našel více zápasů, které byly významné, ať už při naší první sezoně v Divizi, nebo i v pohárových zápasech. Nebudu ale chodit tolik zpět a klidně můžu říct, že právě ten dvoustý zápas byl významný. Povedlo se mi tam nasbírat svůj jubilejní dvoustý bod, což jsem dokázal jako první obránce klubu, a proto bych vybral právě tento zápas.
Jsi bezpochyby jednou z nejikoničtějších tváří našeho klubu a s klubem jsi prakticky od jeho založení.
Prozraď nám, co nebo kdo tě tehdy k florbalu přivedl?
Těžko říct, jestli se tomu dá říkat náhoda, ale právě tou dobou se začínal rýsovat vznik našeho florbalového klubu zde v Roudnici. Se svým kamarádem Honzou Bernardem, se kterým jsem chodil do třídy, jsme vyrazili na nábor a následný první trénink a pak už bylo
jasné, že u toho zůstanu a bude to můj "nový" sport.
Na hřišti nastupuješ s číslem 25, nejčastěji na pozici obránce.
Upřímně si už moc nepamatuji, proč jsem si vybral právě číslo 25, asi mi bylo sympatické.
Každopádně jsem rád, že jsem si vybral právě to. Postupem času mi přirostlo k srdci a
Stalo se mým obecně oblíbeným číslem.
Teď už bych na něj nedal dopustit a s jiným nenastoupil.
Je to otázka tvého herního stylu, disciplíny, nebo se v klíčových momentech dokážeš udržet pod kontrolou?
Myslím si, že to může být jak disciplínou, tak i mou povahou. Ačkoliv je pravda, že na hřišti při zápase se dokážu občas velmi rozlítit, tak pořád se snažím hrát čistě a nedělat zbytečné zákroky.
Tvrdá hra je potřeba, ale asi bych to nazval tak, že nedělám věci, které bych nechtěl, aby protihráči dělali mně. Občas trocha zenu není na škodu a je lepší se soustředit na herní stránku.
Určitě by se bezpochyby našlo mnoho spoluhráčů, a proto je tak těžké vybírat. Pokud bych ale měl opravdu říct jména, tak mám tři.
Richard Hartmann díky svému přehledu a pečlivosti na hřišti.
Michal Rott, se kterým jsem odehrál po boku v obraně nejvíce zápasů.
A z B-týmu Patrik Kunt. Ačkoliv je schopný dát jen jeden gól z pěti prázdných branek, tak jeho specifický herní styl mám rád.
Určitě bych řekl postup do Divize a sezonu před ní, která byla právě ta postupová. V té jsme celou sezonu až na smolný poslední turnaj dominovali a zaslouženě si šli za postupem. A i právě naší divizní sezonu… Ačkoliv jsme se nakonec bohužel neudrželi, tak jsem byl hrdý na to, jak jsme víkend co víkend bojovali a nevzdávali se.
Myslím si, že určitě. Odehráli jsme hodně kvalitních a vyrovnaných zápasů, ve kterých jsme buď jen nedokázali dotáhnout vedení do konce zápasu, nebo jsme kvůli naší taktické nevyzrálosti, kterou jsme v tu dobu ve vyšší lize teprve získávali, nebyli schopni reagovat na průběh zápasů. To nás stálo zbytečně ztracené body, které nám byly na konci sezony osudné.
Už dva roky tě trápí zranění kolene, kvůli kterému tehdy výrazně utrpěla defenziva našeho týmu. V minulé sezoně ses však dokázal vrátit na hřiště a zdálo se, že je všechno zase v pořádku. Ke konci sezony se ale situace znovu změnila a na turnaji v Amsterdamu jsi kvůli zranění prakticky nenastoupil.
Jak to s tebou vypadá nyní a kdy se fanoušci mohou těšit na tvůj návrat na hřiště?
Je to tak, bohužel se mi vyplnilo rčení "sportem ku zdraví" a to se se mnou, jak říkáš, táhne už dvě sezony. Jednu jsem musel vynechat celou, loňskou jsem téměř odehrál, ale stále se se mnou v zápasech táhly problémy a nemohl jsem odevzdat celých 100 %.
Nyní? Špatně. Teď na podzim opět podstoupím další operaci kolene a kvůli tomu budu muset vynechat celou následující sezonu. Pokud to ale půjde, pojedu kluky podpořit aspoň jako divák a doufám, že nebudu jediný.
Je před tebou ještě nějaký florbalový cíl, kterého bys chtěl dosáhnout, než jednou pověsíš hokejku na hřebík?
Můj nejbližší cíl momentálně bude vrátit se po zranění opět do tréninku a dokázat nabrat herní kondici, která je mi vlastní.
Co se týče delšího horizontu, tak bych si rád ještě zahrál Divizi. Jestli se něco z toho vyplní, můžu jen doufat.
Kdybys měl sestavit svou ideální sestavu, které bys byl součástí, z hráčů, se kterými jsi za svou kariéru nastupoval, koho bys do ní vybral?
Matěj Fišer
Matěj Slaba
Richard Hartmann
Ondřej Cvekl
Jaroslav Jaroš
MARCEL HOLÍČEK
200.ZÁPAS V KLUBU
Rozhovor s hrající legendou.
Ahoj Marceli, bez debat jsi stále hrající klubovou legendou.Kromě spousty prvenství v různých statistikách jsi v loňské sezoně odehrál svůj jubilejní 200. zápas.
Na který z těch dvou set zápasů vzpomeneš jako na první?
Nejvíce si vzpomínám na zápasy Czech Open, když jsme hráli proti silnějším týmům. Dalo nám to hodně zkušeností, například proti slovinské reprezentaci nebo Slavii v poháru.Jaké byly tvé začátky v klubu? Jak ses vůbec k florbalu dostal?
Byl jsem zvyklý spíše na tvrdší hru z hokeje a dělalo mi větší problém přizpůsobit se
pravidlům florbalu.
K florbalu jsem se dostal tak, že jsem po 20 letech chtěl zkusit i něco jiného než hokej. Šel jsem si zahrát florbal s kamarády a začalo mě to bavit. No a hraju ho dodnes.
Je nějaké pravidlo, na které si ani po těch letech pořád nemůžeš zvyknout?
Nejvíc mi dělá problém hra vysokou holí.
Proč máš na dresu zrovna číslo 40?
Měl jsem čísla 8 a 19, ale tato čísla už na mě nezbyla, tak jsem zvolil číslo 40.
Co tě po tolika letech pořád žene na trénink a do zápasů? Byl někdy moment, kdy jsi měl opravdu blízko k tomu s florbalem skončit?
Pořád mám chuť vyhrávat a posouvat se dál.
Chuť skončit jsem měl už mockrát, například po neustálém prohrávání. To člověku hru znechutí a má nutkání se na to vykašlat.
Co tě nakonec vždycky přesvědčilo, abys pokračoval?
Vždycky jsem si říkal, že chci pomáhat týmu, a proto jsem si to pokaždé rozmyslel.
Je nějaká statistická hranice, kterou bys chtěl ještě před koncem kariéry překonat?
Ne, hranici nemám. Dokud to půjde, tak budu hrát.
Kdybys měl vybrat jednoho hráče, který má podle tebe nejlepší předpoklady stát se další klubovou legendou, koho bys vybral?
Napadá mě jen jedno jméno, a to je Ondra Cvekl. Dle mého je to nejbodovější hráč v zápasech, má největší účast na trénincích a pořád na sobě pracuje.
Po tolika letech ve sportu máš jistě mnoho zkušeností. Uvažoval jsi někdy nad tím, že bys tyto zkušenosti mohl jednoho dne předávat dál jako trenér?
Ne, na trenéra nemám trpělivost.
Evžen (Jakub Pavlíček)
Šoltič (Jiří Šolta), Marcel Holíček
Štěpán Cvekl, Ondra Cvekl, Jarda Jaroš
